Úvod do prezentace výsledků evaluace

Sdělování a rozšiřování výsledků evaluace může nabývat mnoho podob, od osobních rozhovorů se zadavatelem a dalšími aktéry, přes ústní prezentace až po více či méně formální závěrečnou zprávu z evaluace. Evaluátor však vždy musí při prezentaci výsledků vycházet z hlavního cíle každé evaluace, kterým je poskytnutí užitečné zpětné vazby, resp. rady. Komunikace výsledků v jakékoliv formě by tak měla pro naplnění tohoto cíle respektovat následující předpoklady (Hennefeldová a Meiers 2005: 318-319).

  1. Úplnost – Informace pocházející z různých zdrojů jsou doprovázeny různými názory a úhly pohledu. Tyto by měly proto být zdokumentovány a prezentovány v úplnosti a vyváženě. Evaluátor by se měl vyhnout jednostrannosti.
  2. Srozumitelnost – Jazyk ústní i písemná prezentace by měl být přizpůsoben příjemcům (použité termíny, vysvětlení složitých postupů, využití přirovnání apod.).
  3. Transparentnost – Příjemci sdělení musí porozumět předkládaným argumentům, čehož lze dosáhnout jasným uvedením, který závěr je podložen jakým zjištěním. Evaluátor musí být také transparentní z hlediska použitých metod, hodnotících kritérií a standardů.
  4. Relevance – Prezentace by měla obsahovat informace relevantní pro danou skupinu příjemců a obsahovat realistická a proveditelná doporučení. Důležitá je v tomto ohledu také volba komunikačních kanálů (správný typ médií, Internet, setkání v místě realizace programu apod.).
  5. Včasnost – Zjištění a doporučení se musí dostat k příjemcům v době, kdy lze provést rozhodnutí o pokračování, úpravě nebo ukončení programu.
  6. Diplomatičnost – Nepříjemná a kritická sdělení by měla být prezentována konstruktivně a evaluátor by měl poskytnout prostor pro diskusi.
  7. Anonymita – Zveřejnit jména respondentů (informátorů) lze pouze s jejich výslovným souhlasem. V opačném případě je nutné zajistit anonymitu všem zúčastněným (nejen neuvedením jména, ale také zamezením jejich nepřímé identifikace).

Přestože všechny druhy komunikace výsledků mohou být v určitém kontextu důležité, za nejdůležitější výstup celé evaluace obecně můžeme považovat evaluační zprávu. Ta popisuje všechny klíčové prvky a procesy proběhlé evaluace, od evaluačních otázek, přes uplatněnou metodologii až po přehled zjištění a závěrečná doporučení. Její struktura může být stanovena přímo zadavatelem evaluace nebo odpovídat standardům organizace, která je za evaluaci zodpovědná (viz doporučená struktura zprávy).

Reference:

Hennefeldová, V., & Meiers, R. (2005). Reporting. In R. Stockmann (Ed.), A Practitioner Handbook on Evaluation (pp. 317-343). Cheltenham: Edward Elgar.