Relativně nový výzkumný přístup vyvinutý koncem 80. let Charlesem Raginem. Jeho integrální součástí je nejenom analýza dat, ale i specifický způsob jejich sběru, resp. generování. V užším pojetí QCA jako metody se odkazuje na konkrétní analytické techniky a algoritmy. Obecně vychází QCA z teorie množin a slouží pro zkoumání kauzálních vztahů pomocí systematického srovnání případů. Ty jsou chápány jako kombinace podmínek vedoucích k určitému výsledku, jejichž minimalizace na nezbytné a dostačující podmínky umožňuje vysvětlit zkoumaný fenomén.
Z politické vědy se QCA postupně rozšířila do dalších společenskovědních oborů a v posledních letech stoupá zájem o metodu také mezi evaluátory, a to i v České republice. Přitažlivost QCA pro evaluátory spočívá nejen v často zdůrazňované možnosti analyzovat malý počet případů (řádově jednotky až desítky). Mnohem důležitější je fakt, že QCA může objasnit, za jakých podmínek dochází k (ne)úspěchu hodnocené intervence a tím přispívat k lepšímu pochopení mechanismů jejího působení (viz také náš blog).
Další informace:
- pro obecné použití knihu Set-theoretic methods for the social sciences: a guide to qualitative comparative analysis (C. Schneider a C. Wagemann) nebo v češtině
kapitolu Kvalitativní srovnávací analýza (QCA) a konfigurativní metody v politologii (K. Kouba, in Úvod do studia politiky)
- pro evaluátory doporučujeme:
- Conducting Configurational Comparative Research With Qualitative Comparative Analysis (A. Thiem)
- volně dostupný manuál Pathways to change: Evaluating development interventions with Qualitative Comparative Analysis (QCA) (B. Befani)
- článek Qualitative Comparative Analysis as an Evaluation Tool: Lessons From an Application in Development Cooperation (V. Pattyn, A. Molenveld a B. Befani)