Vychází z premisy, že evaluace by měla zkoumat hodnotu programu založenou na tom, co opravdu dělá, spíše než na tom, co by dělat měl. Bezcílná evaluace se tak zaměřuje se na skutečné efekty programu, tj. na zamýšlené i nezamýšlené důsledky provedené intervence. Volí k tomu induktivní a holistický přístup s převahou kvalitativních metod výzkumu. Naprosto klíčová je práce evaluátor v terénu, kde provádí pozorování, rozhovory apod. a využívá kvalitativní i kvantitativní data získaná z různých zdrojů (triangulace). Lze ji samozřejmě provádět v kombinaci s evaluací cílovou (goals-based, objectives-based), která je obvykle prováděna jiným evaluátorem. Celkově tak přináší lepší poznání programu a jeho působení. Naopak je tento přístup kritizován pro obtížné nalezení kritérií pro evaluaci a operacionalizaci, jestliže nebere v úvahu cíle programu.
Hlavní představitel: Michael Scriven